vesmír.

9. září 2017 v 22:30 |  Myšlienky
Sledovala ako vaňu opúšťa teplá voda a para stúpa nahor. Modriny mali už žltý nádych a vedela , že o chvíľu po nich nebude ani stopy.

Malé bublinky vytvorené bylinkovým gélom sa tlačili k sebe aby vytvorili čo najhustejšiu pokrývku na tele. Kvapky zo starého kohútika pomaly, ale nahlas dopadali na hladinu vody a rušili tak ničivé a zároveň liečivé ticho.
Keby len vedela, že modriny už dávno zmizli a teraz teplú vodu nahradilo teplo bezpečia.
Sama si pripomína všetko čo tak dávno zažila. Topila sa, snažila sa dostať na hladinu, ale márne. Jej vlastné ruky ju tlačili na dno. Trvalo to tak dlho. Tak dlho, bojovala s vlastnými démonmi až sa jedným z nich stala. Až kým nepocítila, že ju pozoruje vesmír.
Že hviezdy žiaria jasnejšie a srny v lese behajú pomalšie, už nemajú strach. Zbavili sa ho tak ako ona. Pomaly. Zdĺhavo. Deň za dňom sa spomienky vracali menej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama